Měl jsem odjeté už téměř všechny jízdy, moc už toho opravdu nezbývalo a já zjišťoval, že jsem za tu dobu, co dělám autoškolu, nepokročil příliš daleko. I když už jsem ke konci musel jezdit ve velkém provozu, což mi dělalo velké problémy a starosti, stále jsem si netroufal na samostatnou jízdu, takže celou dobu jízdy mě instruktor povídal, co mám zrovna zařadit a odpovídal mi dokonce, jestli můžu jet nebo ne, protože čím dál tím častěji se mi stávalo, že jsem se blížil ke křižovatce a se zděšením špitl "teď nevím, jestli můžu ject".
Bylo to dost katastrofální, každá křižovatka znamenala problém a to včetně těch se semafory. Přiznávám, že několik červených na semaforu jsem projel, ale celkem jsem se snažil, aby tomu tak nebylo. Nejhorší ale bylo to čekání, až blikne oranžová. Vypadalo to vždy, jako když mám zpomalené reakce. Blikla oranžová, už jsem šlapal na spojku a řadil, ale ty rozjezdy moc dobře nevypadaly, často jsem to přeháněl s plynem a často mi to chcípalo.
Při asi třetí jízdě před koncem jsem dostal od instruktora tip, zda by pro mě nebylo lepší to dodělat v nějaké vesnické autoškole, a přímo jmenoval jedno město, které je poměrně blízko a přitom daleko (ale jede tam alespoň celkem snesitelně doprava a především tam je magistrát, takže se zkoušky dají skládat přímo tam). Přiznám se, že mě to dost nahlodalo. Obzvlášť, když mi to řekl spolu s tím, že "jezdit umím", ale ve městě je to katastrofa. To jsem musel uznat. I v počátcích, kdy jsem s jízdami začínal, mi přišlo až podezřelé, jak na vesnicích nemám žádný problém, ale jakmile dorazím do města, řítí se na mě jedna katastrofa za druhou.
Dost jsem nad tím filozofoval, vybíral, váhal jsem. Ale nakonec jsem zůstal. Přeci jen, jedna z nabízených možností se ukázala nepříliš vhodná - musel bych si jednak doplácet jízdy, protože to tam téměř neznám, ale dost mi pomohlo v rozhodování, když mi jedna kolegyně řekla, že zná pár lidí, kteří ve zmíněném městě dělali autoškolu a kteří říkali, že by mnohem radši dělali tu autoškolu jinde - v tom větším městě, které je poblíž. A ve městě doporučeném přímo instruktorem jsem nakonec nic použitelného stejně nesehnal - jediná autoškola, která vypadala slušně a měla dobré reference, mi ani nedopověděla na e-mail.
Pikantní bylo, když jsem se při plánování posledních dvou jízd jen tak mimochodem dozvěděl, že tím, že se zúčastním šibeničního termínu zkoušek 9. srpna, prodlouží se mi čas na dodělání kurzu ještě o půlrok, takže ve finále by byl nejpozdější termín únor 2013. Připomínám raději ještě jednou, že jsem kurz zahájil v únoru 2011. Jeden čas jsem si dost pohrával s myšlenkou, že pokud bude poslední jízda před zkouškami katastrofa, tak na ty zkoušky ani nepůjdu, abych zbytečně nevyhazoval peníze. Po tomto sdělení už tento argument naprosto padl. I vyhlídka na plánované zpřísnění zákona o autoškolách mi nakopla k tomu, že tohle je opravdu poslední šance a pokud mám alespoň nějakou šanci řidičák získat, tak rok 2012 je posledním rokem, kdy se dá ještě řidičský průkaz získat za celkem přijatelných podmínek.
Žádné komentáře:
Okomentovat